Naše tělo je k pohybu uzpůsobeno. Cvičení a sport by měly být běžnou součástí života. By měly… Jsem fyzioterapeut a cvičení je nejen můj denní pracovní nástroj, ale život jako takový.
Každý den od svých pacientů a klientů slyším: „Já se v práci nacvičím, naběhám, nachodím…“ a stále vysvětluji, že práce není cvičení. Na jakékoliv sportovní aktivity bychom měli nahlížet jako na relaxaci i nápravu. A pokud je sport zároveň prací, pak preferovanou disciplínu prostřídat s kompenzační aktivitou. Tedy pokud v práci celodenně sedím, nejsou vhodnou po pracovní aktivitou šachy. Pokud pracuji v těžkém průmyslu a celý den zvedám těžkou zátěž, neměla bych po práci směřovat do posilovny k činkám a pakliže jsem zaměstnaná jako poslíček či pochůzkář, asi nepůjdu po práci běhat (pokud tedy nejsem masochista :-)). Sportovní aktivita by nám měla kompenzovat pracovní zatížení, vyrovnat deficit pohybu, přispět k odpočinku. I ten, kdo se „v práci nacvičí či naběhá…“ byl měl cvičit a sportovat, ale tak, aby si neprohluboval pracovní zatížení.
Cvičení je podle definice plánovaný, strukturovaný, opakující se, záměrný tělesný pohyb, který slouží ke zlepšení či udržení jedné nebo více složek tělesné kondice. Je to jakýkoli dobrovolný tělesný pohyb produkovaný kosterními svaly, který vyžaduje výdej energie. Pohyb zlepšuje naši kondici, zaměstnává a tím i udržuje ve zdraví náš pohybový aparát, pomáhá nám relaxovat. Také zlepšuje náladu, protože při pohybu se vyplavují endorfiny přezdívané hormony štěstí. Navíc je pravidelný pohyb účinným bojovníkem proti únavě.
Většina lidí si neuvědomuje a možná ani nechápe, že bolest, která je často trápí (tedy bolest zad, šíje, ramen, nohou), je způsobena „pouze“ tzv. svalovou dysbalancí. Co je to? Nesoulad, nerovnováha, nevyváženost svalové soustavy, tedy některé svaly na těle jsou ochablé a jiné naopak zkrácené a toto vytváří onu nerovnováhu, díky které pak tělo trpí bolestí. Člověk téměř vždy hledá viníka, proč má bolesti, chce slyšet, kdo za to může a rozhodně nechce slyšet, že si za to vlastně může sám. Ale tak to mnohdy je, za bolestí nestojí vždy jen úraz, zlomenina, dědičná dispozice, genetická vada. Velmi často jsou to právě zkrácené a ochablé svaly na těle, které způsobují naše potíže. A náprava je přitom tak jednoduchá: cvičení! Posílení ochablých svalů a protažení svalů zkrácených. Svaly jsou na těle uspořádány velice chytře a pokud je budeme udržovat ve správné délce a správném napětí, vyhneme se mnohým bolestivým obtížím.
Zařaďte protahování
Posilování většinou rozumíme, chápeme, že sval je třeba zatížit, aby rostl. Víme, že svalová hmota roste posilovacím cvičením s činkami nebo s vlastní vahou. Ale co protahování, nebo-li strečink? Strečink znamená protažení, natažení, napínání. Jde tedy o protahovací cvičení, které udržuje pružnost svalů, šlach a fascií, hybnost kloubů a podporuje regeneraci svalů po námaze. Brání poškození svalových vláken, zrychluje pohybové reakce a zlepšuje celkový sportovní výkon díky zvětšení rozsahu pohybů. Předchází svalové nerovnováze, přispívá ke správnému držení těla i dýchání, zlepšuje kloubní pohyblivost a ohebnost celého těla. Protahování je důležitou součástí cvičení i sportu a mnozí na to bohužel zapomínají.
Strečink by měl předcházet každé pohybové aktivitě a každou pohybovou aktivitu také ukončit. Strečink provádíme pomalu, bez hmitání se dostáváme do protahovací pozice, zůstaneme v příjemném tahu, necháme sval tát, pak se teprve posunujeme níž, dál a pomalu tak zvětšujeme rozsah pohybu. Vždy respektujeme omezení v kloubu dané fyziognomií či onemocněním nebo operací, respektujeme i bolest. Protažení jedné svalové skupiny trvá 30 sekund až 2 minuty. Nepřeskakujeme po těle, protahujeme odspodu nebo odshora.
Pokud chceme svaly prohřát v chladu nebo o něco rychleji, zařadíme dynamický strečink. Rychlé pohyby (rotace, hmity, výpady,..), které jsou kontrolované, dochází během nich k protažení svalů, ale není při nich výdrž v krajní pozici. Každý cvik ideálně opakujeme 8-10x, začínáme s menším rozsahem pohybu a s počtem opakování rozsah pohybu zvyšujeme.
Cvičení je i formou relaxace a aktivním odpočinkem, kdy dovolíme mozku, aby si dal chvíli pohov a nemyslel jen na povinnosti, které je potřeba splnit. Pokud se vrátím k prvním větám tohoto článku, pro mě je cvičení práce i odpočinek zároveň. A jak to máte vy?
Autor: Mirka Chromiaková, fyzioterapeutka a instruktorka Nordic Walking, fyziowalkingpoint.cz
Zaujal vás článek? Pročtěte si další články na podobné téma: